Říjen

Čt - 2.10.2008 - Kubíček nám chce utahat,svoji maminku, dneska rozebral nad svou postýlkou, kolotoč. (asi už ho nebavil)  Je neunávný a nejde "vypnout" říká Andrejka.

Pá - 3.10.2008 - Na návštěvu za Kubíčkem, přijel tatínek, a také tam byla naše hodná babička Věrka. Kubíček se trošku vzteká, rampepurta jeden. Asi je mu smutno po naší malé popelce.

Út - 7.10.2008 - Dneska jsem byl za Kubíčkem a jsem moc rád, že ho mám. Děda.

Ne - 12.10.2008 - Kubíček vyzkoušel nedělní slavnostní oběd okusil jak chutná svičková s knedlíkem, a taky se to večer projevilo.

Út - 14.10.2008 - Babička jede za Kubíčkem a už se moc těší na našeho malého rampepurtu. Od strejdy Karla dnes dostal Kubíček chodítko, a celkem si to pochvaluje nejraději by už pekl bábovky, stále otevírá troubu, tak nevíme jestli mu už dát vajíčka a mouku, že by mohl připravit těsto na bábovku.

Čt - 16.10.2008 - Kubíček dneska vlezl do pračky, a čouhaly mu jen nožky, tak už nejen že by pekl, ale má zájem také o praní. Budeme mu muset asi koupit Ariel ať si také vyzkouší jaké to je prát v automatce.

Pá - 17.10.2008 - Dneska byl dědeček navštívit v Karviné Kubíčka, a šel s ním na podzimní procházku do Lázeňského parku, chvíli tam spolu sledovali koníčky, které se vedle parku pásly, ale protože bylo celkem chladno, šli oba asi za dvě hoďky domů. Kubíček má první dva nové horní zoubky, a je prý s ním velká sranda, protože se naučil na nich zgřucat, a Andrejka se bojí aby o ně hned nepřišel, je to celkem veselý chlapík ten náš malý rampepurta Kubíček. Děda má z něho vekou radost, i když na druhé straně je docela dost smutný, protože s babičkou nic nevědí o své druhé vnučce,naší malé Popelce.

St - 22.10.2008 - Poslední dny měl Kubíček horečky, asi mu lezou ven další zoubky. Za Kubíčkem jede naše babička, už se nemůže dočkat, na malého rampepurtu. Kubíček byl u lékaře, protože se nám celý obsypal, a měl teploty. Paní doktorka říkala že má šestou nemoc, prý se tato nemoc objevuje u dětí do dvou let. Andrejka musí hlídat stav a teploty, jinak by musely být nasazeny antibiotika. Tak uvidíme, jak se tato šestá nemoc bude vyvíjet dál.

Pá - 24.10.2008. - Kubíček se pomalu uzdravuje z oné šesté nemoci, už to nevypadá na šestku ale snad na dvojku. Dneska byl na procházce s dědečkem, a měli štěstí že u školy byli sokolníci, tak mohli spolu sledovat, co vlastně ti draví ptáci, pod dohledem svých cvičitelů dokážou a bylo to moc zajimavé. Kubíček koukal z kočárku na ty zázraky s velkým zájmem, nejvíc se mu líbilo když děti tleskaly, bylo jich tam dost, teda těch děti a jejich křik i tleskání bylo to, co Kubíčka nejvíc zajímalo a přidával k tomu všemu i své usměvy,a když na to vše z kočáku koukal, očička mu jen zářily radostí. Nevím jak ho zaujali ptáci, ale dětem věnoval pozornost velkou. Počasí bylo primové, podzimní sluníčko přes poledne pěkně hřálo, a tak i procházka byla příjemná, jak pro Kubíčka tak i pro dědečka. Už se spolu těšíme na další procházku, je nám však trošku líto že s námi není naše Popelka, také bychom ji někdy rádi vzali sebou, ale snad i nad touto otázkou jednou vyjde slunce.

Ut - 28.10.2008 - Tak už máme podzim v plné parádě, napadaného listí, je dost a dost a zima se pomaličku vkrádá i do naších dnů života. Vánoční svátky se blíží a obchodnící už zase šílí. Konzum se rozbíhá na plné obrátky. Obchodníci zdobí své obchody které hrají všemi barvami a  reklama nám hovoří o tom že bez toho co nám ona nabízí, nebudeme v životě šťastni, a lidé pohlceni lživou reklamou, nakupují a nakupují, a zadlužují a zadlužují se aby po svátcíh, zjistili že zas tak moc štastni nejsou a to co tak prácně sháněli je těší jen na chvíli. A zůstaly jim jen ty splátky. Nákupní předvánoční horečku snad nezastaví ani celosvětová krize! Ale aspoň popeláři mají jistotu že oni po svátcích budou moci splácet své dluhy, protože oni neztrátí své zaměstnání.

Ta opravdová radost má však své kořeny někde jinde než v obchodních domech, a to v "domě chleba" což v překladu znamená Betlém. Tam byl člověku darován ten největší dar který člověk může vlastnit a to je život, život skutečný a věčný. Kterým je Pán Ježíš Kristus. Ale tuto radost ve vztahu lásky k Němu prožívá snad asi menšina lidí, ale o to víc je tato jejich  radost skutečná opravdová a trvalá... protože jejich bohatsví je to duchovní které znamená více než to materiální kolem nás, protože to si sebou nevemeš když jednou budeš odcházet z tohoto světa.Ovocem ducha je pak láska, radost, pokoj, trpělivost, dobrota, věrnost, krotkost, zdrženlivost. (Galatským 5:22)

Co budeš mít z toho když budeš mít dům třeba i ze zlata, ale duchovní věci ti v něm budou scházet, např; jako je láska, ne ta dnešní kterou svět převrátil v sobecké já - já tě mám rád(a) protože máš peníze, já tě mám rád(a) protože jsi hezký(á). Co z toho člověk má když dnešní mladí lidé jsou opravdu krásní, napudrované obličeje, vymalované oči, nagelované vlasy, oblečení podle poslední módy vše je tak slušivé a pěkné (podel nich), ale v autobusech nad všechnou tou krásou dnešních dnů, stojí starší a staří lidé, a ta nádhera a krása je neslyší, když je oni tiše prosí aby je pustili sednout,neslyší to jejich tiché volání, protože v uších mají všichni sluchátka a poslouchají tu nejkrásnější hudbu. K čemu je nám taková krása světa, když shází úcta ke stáří, úcta k rodičům, úcta k sobě navzájem?

Ale ta opravdová krása je skrytá v  lásce která se dokáže obětovat pro druhého, aniž potom hledá svůj vlastní prospěch, radosti která nemůže pominout po vánocích protože je věčná a Božím pokoji který převyšuje všechny starosti. Svůj pokoj vám dávám, ne jako dává tento svět...říká Pán Ježíš svým učedníkům. K čemu mi je tedy zlatý dům bez těchto věcí? Lásky, radosti a pokoje.  Kčemu zlatý dům naplněný nepokojem, když  v něm schází vzájemná láska, úcta a vytratila se radost, schází v něm navíc i věrnost a dobrota?

A copak dělají naši vnuci v těchto podzimních dnech?

I  ti naši vnuci zase trošku povyrostli, a předvadějí nám své umění i všechno to co se už naučili. S velkou radostí jsme se s babičkou dozvěděli že naše malá "Popelka" už sama sedí, mrzí nás že se to nedovídáme od jejich rodičů, ale přesto jsme z toho měli vekou radost. Protože když už člověk sám sedí, k tomu už je jenom krůček aby se postavil na své vlastní nohy. Mám nemálo přátel kteří také sedí a jsou za to rádi, že sedí, protože si uvědomují že se mohou znovu postavit. A učit se tomu, jaké to je když se v životě chodí, po těch dobrých a krásných cestách. I oni sice padají jako naši malí vnuci a potřebují pomoc a podržet za ruku,a jsou také moc rádi a vděčni za každou maličkost i za to když je někdo na blízku a podrží je při jejich zakopáváních a pádech. Vlastně všichni jsme malé děti které se učí chodit, celý život. Každý z nás moc dobře ví kolikrát si natloukl ve svém životě nos, odřel kolena a jak to vše bolelo. O co větší byla radost když jsme mohli znovu vyjít... kyž byl někdo na blízku a pomohl nám, znovu vstát.

Takže naše malá "Popelka" už sama sedí a Kubíček si také našel novou "super" zábavu. Kouše maminku Andrejku kde se dá jednou to je do nohy, podruhé do ucha i do nosu. A asi ho to celkem baví protože se nedá odbýt a neustále to opakuje. Marné je vysvětlování, že to bolí, on si z toho nic nedělá a kouše dál. Asi se raduje z toho, že také jde kousat něco jiného než jenom rohlíky. Jsme s babičkou moc rádi že máme své vnuky, a přejeme jim mnoho té vnitřní krásy do jejich životů. Kubíček kouše svou maminku, z lásky. Ale mnoho lidí kolem nás se navzájem koušou z nevávisti, ze zloby,koušou se v tom nejlepším případě jen pomluvami, ale také se navzájem koušou i horšími věcmi, jenom aby těm druhým ublížili. I takové jsou dnešní podzimní dny roku 2008.

31.10.2008 - Včera byla za Kubíčkem v Karviné babička, a já vím, že je to náš Kubíček který ji dodává velkou sílu jít dál životem, i když kolem ní je nemalá bouře, a mnoho starostí a zmáhá ji i únava. Přesto všechno ji Kubíček dodává velkou sílu a radost. Je škoda že někdy mají vlastní děti cestu k vlastním rodičům tak dalekou, že babičky a dědečkové ani své vnuky neznají. Je škoda že se úcta k rodičům vytrácí, a naše vlastní pravdy nás vzdálují, a rozbíjejí vztahy s vlastními rodinami.

Pravda pro naše životy je ta která neboří,ale buduje, a je jenom jedna a tou je Pán Ježíš, který říká Já jsem cesta pravda i život... Když lidé z této cesty scházeji tak se zákonitě musí rozcházet a každý jde cestou své vlastní pravdy. Jen jestli je to cesta dobrá? Protože ten kdo nestojí na cestě Pravdy, bloudí.

Pán Ježíš je jedinou Cestou i Pravdou pro tento svět. A lidé kteří se vydali společně s Ním, po této cestě, znají Pravdu a raduji se z Pravdy, miluji Pravdu. Jak by vše bylo nádherné kdyby všichni lidé postavili své životy na této skutečné cestě a jediné pravdě která trvá od věků na věky, a celá staletí je neměnná.  Já jsem Alfa i Omega, první i poslední, počátek i konec. Zjevení Janovo 22:13 "Já Hospodin jsem se nezměnil, Malachiáš 3:6

JÁ JSEM TA CESTA PRAVDA I ŽIVOT... Koli nepřátelství už tato Pravda, za svou tisícílétou historii musela prožít, a přesto všechny tyto vlny nenávisti vůči ní, a všechen tlak, Boží pravda vše ustála, ti kteří proti ní zbrojili už mezi námi dávno nejsou, kde jsou ti lidé kteří upalili Jana Husa, stáli proti pravdě Komenského, a zabíjeli tyto a všechny ostatní Boží proroky ... BOŽÍ PRAVDA PŘES VŠECHNY LIDSKÉ ÚTOKY A VÝMYSLY PROTI NÍ, STOJÍ HRDĚ I DNES DÁL...JAKO PEVNÁ SKÁLA KTERÁ SE NEZMĚNILA A NIKDY NEZMNĚNÍ. Boží pravda nikdy nezemře. Ať už si lidé vymyšlejí své vlastní pravdy a snažili se,a snaží se ji zničit, dodnes proto jen aby mohli postavit své životy na pravdách svých vlasních a vymyšlených, kdyby tak nedělali  - pak by se nikdy lidé nemuseli rozcházet. A mohli by spolu společně kráčet zakořeněni ve společné lásce ... Babičky dědečkové, jejich děti, i vnoučkové. Jak jsou smutné cesty lidí kteří bourají tuto posloupnost. Kdyby žili na pustém ostrově tak už by dávno vymřeli. Protože každá pravda lidí kterou si sami vymašlejí jednou musí zemřít.

Ale Boží pravda žije, protože žije Pán Ježíš, který vstal z mrtvých...  Tomáš mu odpověděl: "Můj Pána a můj Bůh."  Ježíš mu řekl: "Že jsi mě viděl, věříš. Blahoslavení, kteří neviděli, a uvěřili."Jan 20:28.29

 A on... jim setře každou slzu s očí. A smrti již nebude, ani žalu ani nářku ani bolesti už nebude - neboť co bylo, pominulo." ZjeveníJanovo 21:4 To je předzvěděná budoucnost. Ale je to živý Pán Ježíš který nám stírá slzy z naších očí už dnes...Pán Ježíš věděl dopředu že příjde do našeho života  bolest a proto nám daroval Kubíčka aby nám  v těch těžkých chvílich našeho života skrze něhu utíral slzy už dnes...

Dneska byl za Kubíčkem dědeček, a není větší radosti v životě dědečka, než ta, když vstoupí do domu, a jeho malý vnouček na něj mává z maminčina náručí svou malinkou ručičkou na pozdrav a s úsměvem na tváři, protože zná a poznal svého dědečka!!! V této chvíli se mění vše v životě i když jsou starosti i všelijaké nepříjemnosti, ztráceji se slzy a odchází bolest protože, tato opravdová dětská láska převýšuje v této chvíli vše ostatní, dodává sílu a přínáší nevyslovitelnou radost. Tak jako v tento poslední říjnový den, svítilo a hřálo sluníčko, tak takové sluníčko přinesla ta opravdová a úpřímná láska našeho vnoučka nejen za poselední dva dny,  přinesla do podzimních dnů našich životů, své teplé parsky opravdové lásky a zahřívá a hřeje, dodává sílu a energii překonávat překážky a jít dál k věčnému domovu. Už dnes, nám Pán Ježíš slzy utírá skrze našeho vnoučka, už dnes k nám přichází Boží láska skrze našeho Kubíčka, a naše slzy nám i v těchto chvílích setkání stírá sám Pán Ježíš. Já mu děkuji z celého srdce s jakou láskou a moudrostí, dokáže setřít slzy plačícím už dnes, a co teprve pro nás chystá v budoucnost.

A tak bychom chtěli Pánu Ježíši i  našemu Kubíčkovi za jejich lásku k nám, kterou jsme mohli poslední dva říjnové dny prožít, společně poděkovat. Poděkovat Kubíčkovi za to že nás má rád, že nás zná a těší se na nás. Poděkovat za to že Pán Ježíš nám poslal toho, který dnes ač tak maličký už má tak velký kapesník že dokáže utírat slzy babičce i dědečkovi.